PARTNEŘI
Kotva
Aktuality
TŘÍDNÍ SCHŮZKY
5.1.2021

Třídní schůzky proběhnou prostřednictvím emailové korespondence (stejně jako v 1.čtvrtletí) od 14. 1. 2021. Třídní učitel rozešle zákonným zástupcům a zletilým žákům hodnocení chování a prospěchu z jednotlivých předmětů na základě podkladů od jednotlivých vyučujících.

ZMĚNA INFORMAČNÍHO SYSTÉMU
21.9.2020

Probíhá změna informačního systému. Nově od 28.9. bude škola používat informační systém Edupage. Veškeré informace o přechodu na nový systém byly zaslány prostřednictvím stávajícího systému skolaonline.cz. V případě jakýchkoliv dotazů se obracejte na pana Branda na brand@gbc-pcssou.cz nebo na 734876483.

 
 
Gymnázium bratří Čapků

 
 
Ověřená firma
Gymnázium bratří Čapků a První české soukromé střední odborné učiliště s.r.o. - idatabaze.czGymnázia - idatabaze.cz
 
 
Mapa webu
A
A
A

Exkurze Polsko (Osvětim a Krakov)

Vloženo: 4.4.2019 | Autor: Celko | Zobrazeno: 609x
Když jsem vycházel známou „bránou smrti“ v Birkenau, o níž se opíralo zapadající Slunce a svítilo směrem ven, směrem do života, a šel jsem k našemu autobusu, připravenému k odjezdu, prošel jsem si opravdovou katarzí. Zmocnilo se mě opět opojení z obyčejného života, ze svobody, z civilizace… zanechával jsem za sebou barbarství a zmar. Byly to podobné pocity, jako když jsem tu byl naposledy a přeci… byly zase trochu jiné. Tentokrát jsem tu byl poprvé jako otec dětí. A toto vědomí mě učinilo ještě senzitivnějším. Zase jsem cosi pochopil.

Den 1.
 
Sešli jsme se okolo šesté hodiny ranní u školy, kde již čekal autobus zelené barvy, tedy barvy klidu, rovnováhy a naděje a tak jsem hned uvěřil, že celá exkurze bude probíhat bez větších problémů. To se splnilo a myslím, že jsme učinili další krůček na cestě poznání pro žáky naší školy.
 
Po seznámení s panem řidičem a panem průvodcem, který je tatínkem jedné naší žačky, nám pan Čelko popřál šťastnou cestu a „kostky byly vrženy“. Cesta po D1 probíhala nadmíru dobře a osazenstvo autobusu se pomalu dostávalo z ranní rozespalosti. Ačkoliv bylo chladno, slunko svítilo a nálada byla dobrá. Postupně jsme k žákům promlouvali do autobusového mikrofonu. Já za učitele (tedy naší dvojici PhDr. Jaroslav Palas a Mgr. Pavel Brycz) a pan Nesvorný jakožto průvodce. Vysvětlili jsme si systém přestávek, seznámili jsme všechny s bezpečnostními pravidly a průběžně je informovali o různých zajímavostech země, do které jedeme.
 
Po cca 7 hodinách jízdy jsme dorazili do Osvětimi, místa kde se rozkládá smutné svědectví Holocaustu a 2. světové války, memento pro všechny časy lidských dějin Koncentrační a Vyhlazovací tábor Auschwitz – Birkenau. Již v tuto chvíli někteří žáci vyjadřovali velký údiv nad tím, o jak velký komplex se jedná a překvapovalo je i obrovské množství návštěvníků z celého světa. Po krátké chvíli se nás ujali dva průvodci a my jsme se rozdělili do dvou cca dvacetičlenných skupin. V jedné byl polský průvodce a pan Nesvorný, ve druhé polská paní průvodkyně a já.
 
S druhou skupinou jsme se po celou dobu exkurze potkávali a průběžně jsme spolu komunikovali. Původně jsem myslel, že v naší skupině půjde o polský výklad a já na určitých místech případně něco česky doplním. Ale vše dopadlo jinak. Po několika metrech chůze paní průvodkyně zřejmě usoudila, že jsem opravdový překladatel z Polštiny, předala mi svůj port i mikrofon a s plnou důvěrou věřila mému překladu. Musím říci, že jsem díky tomuto rozhodnutí prožil něco velmi zvláštního až spirituálního. Vydal jsem ze sebe všechno a po čtyřech hodinách naprosté koncentrace na každé slovo paní průvodkyně, jsem se cítil velmi vyčerpaně, ale s pocitem, že jsem dopomohl k co nejlepšímu porozumění.
 
Z reakcí žáků usuzuji, že pro ně bylo takto vedené provádění velkým přínosem. Pochopil jsem, že pro dnešní generaci, která za sebou nemá jako já několik let ruského jazyka, letitou komunikaci ve slovenštině, cca 10 návštěv Polska, není jednoduché tomuto jazyku našich sousedů rozumět. Využil jsem i svou průměrnou znalost němčiny a samozřejmě své historické znalosti i několik předchozích návštěv tohoto velmi smutného místa. To vše dohromady dalo žákům nadstandardní penzum informací, které jsem ještě v mezičasech překladu, zařazoval do kontextu 2. světové války, či jiných souvislostí.
 
„Jednou vidět je lepší než stokrát slyšet“. Známá pravda a u toho místa krutosti a beznaděje to platí dvojnásob. Emocí zde bylo mnoho a ve tvářích některých žáků jsem viděl, že na takovou drtivou sílu dějin, nebyli plně připraveni. Ono, na toto místo není nikdy nikdo dost připraven.
 
Po absolvování této první části exkurze jsme mířili do našeho hotelu, kde na nás čekala večeře a ubytování. Po cca hodinové jízdě jsme byli na místě. Po ubytování se mnozí odebrali k spánku, jelikož bylo zřejmé, že na takto náročné dny, není mladý organismus našich žáků běžně zvyklý.
 
Den 2.
 
Po opulentní snídani a s novou energií jsme se vydali do centra Krakova. Zaparkovali jsme autobus u řeky Visly a s plnou důvěrou následovali pana Nesvorného, který nás vedl s klasickým „průvodcovským mávátkem“ v čele.
 
Žáci byli mile překvapeni, jak krásné historické město se v zemi našich sousedů nachází a kladli řadu dotazů nejrůznějšího druhu. Viděli jsme řadu krásných kostelů, známou radniční věž i legendární „sukenici“, která se stala dějištěm různých nákupů. I kolega Brycz, který se jinak do té doby choval v oblasti nakupování suvenýrů zdrženlivě a nepodléhal „turistické horečce“, se náhle odpoutal od svých zásad a „vyhodil si z kopýtka“ velice bizarním rozšafným nákupem, který ho stál všechny „zlotky“, které měl.
 
Po historické procházce jsme žákům dali rozchod a stanovili datum srazu, který žáci respektovali.Zde je třeba vůbec žáky pochválit, jelikož skvěle dodržovali naše pokyny, byli dochvilní při všech srazech a přestávkách během cesty. Navíc během celé exkurze nenastal žádný výchovný problém, což také nemusí být vždy samozřejmostí.
 
Po odjezdu z Krakova jsme bez větších problémů dojeli domů a mnozí, kteří se u autobusu loučili, vypadali, že se za poslední dva dny trochu „změnili“, se zvláštním výrazem v očích říkali nejen na shledanou, ale i děkujeme.
 
text: PhDr. Jaroslav Palas
foto: František Soukup